Únor 2013

Hlas srdce.

28. února 2013 v 19:33 | †SuicidePsychoMonstrum† |  Znásilněná múzou.


Die Happy - Survivor

28. února 2013 v 15:08 | †SuicidePsychoMonstrum† |  MUSIK

Mojí milí, nejvěrnější a nejlepší čtenáří,
jsem opravdu polichocená tím, jaké komplimenty od Vás dostávám za ty své bludy, které nazývám povídkami a příběhy. Věděla jsem, že se zde najde někdo komu se můj styl psaní zalíbí, ale že Vás bude tolik? A že mě budete příjemně zaplavovat tak úžasnými komentáři? Jsem z Vás nadšená! Moje druhé já, které po mně furt řve, že talent mám, tak ať ho neskrývám, při čtení Vaších komentářů hází trojité salta vzad jak je z toho všeho nadšené a já jsem na tom stejně - teda až na ty salta, jsem ráda že dokážu udělat aspoň kotrmelec, bez toho aníž bych si ublížila. Ikdyž moje múza je stále naplněná a v mém notebooku ve složce POVÍDKY se čím dál víc objevují nové a nové, tak můj blog je autorsky a musím se zaměřit i na jiné rubriky, které tu mám. Samozřejmě to nevydržím a už dneska večer se zde objeví další mé dílo, ale teď Vás chci seznámit s písničkou, která je tak nabitá energií a je tak úžasná, že hned po prvním poslechu se vyšvihla do mých top 10.

Martičku jsem objevila jak byla v porotě československo hledá superstar. Do té doby jsem vůbec netušila že známý zpěvák Petr Janda ze skupiny Olympic má tak nadanou, krásnou a úžasnu dceru. Martu jsem si hne zamilovala a jak jsem zjistila, že je frontmanka německé skupiny Die Happy, okamžitě jsem valila na youtube a jako první písničku jsem si pustila Big Boy a hned po prvním refrénu jsem věděla, že mám novou oblíbenou skupinu.

Ze všech těch písniček co má, Vám chci jako první od ní představit tu mojí nejoblibenější. Tu, kterou poslouchám každý den. Tu, která mě vždycky pohltí a dá mi energií. Jmenuje se survivor a je to cover dívčí skupiny Destinys Child, kde hlavní frontmankou téhle rozpadlé skupiny byla známá Beyonce. Už za Destinys Child, jsem tuhle písničku milovala, ale vzhledem k tomu, že jsem rockerka, mi na té písničce furt něco chybělo. Jak jsem jí slyšela ve verzi Die Happy, tak jsem pochopila co jsem postrádala. Pořádnou energií!


Sklep.

27. února 2013 v 19:27 | †SuicidePsychoMonstrum† |  Znásilněná múzou.

Prvně vych Vám chtěla poděkovat za ty úžasné komentáře co mi tu píšete! Už nekolik komentářů mě dohnalo k slzám a opravdu upřímně mě potěšily.

Vzhledem k tomu, že se často setkávám s otázkami zda příběh je pravdivý nebo ne, tak Vás chci nasměrovat na hlavní rukbriku stories kde na všechny Vaše otázky čeká odpověď. Také Vám chci říct, že v hlavní rubrice stories si můžete zažádat o povídku na přaní. Vše potřebné ohledně mých povídek a povídek na přání máte sepsaný zde >> http://katharinekleinova.blog.cz/1302/stories << Tak se určitě podívejte a ještě jednou Vám upřímně děkují za Vaší podporu! Jste nejlepší víte to?

Noc snů.

27. února 2013 v 12:17 | †SuicidePsychoMonstrum† |  Znásilněná múzou.


Udělej mě!

26. února 2013 v 19:33 | †SuicidePsychoMonstrum† |  Znásilněná múzou.


Tafrob - Stíny

26. února 2013 v 14:37 | †SuicidePsychoMonstrum† |  MUSIK

Jak já nemám v lásce hip-hop. Jedině co z tohodle žebričku poslouchám je ostravský rap neboli tsunami rap. Ale i ve světě hip-hopu mám svojí vyjímku a to je zrovna Tafrob.

Miluji jeho zhulený hlas. Miluji jeho texty a o životě. A miluji hlavně tenhle jeho track, který ve mně vyvolává bouři. Vždycky tuhle písničku poslouchám, když už jsem opravdu na dně, což zrovna pro tuhle chvílí jsem. Je to moje vysvobození, moje spása. Už několik let mě tenhle song provází mým životem, když mi není zrovna nejlíp a dalších několik let mě provázet stále bude.

Jsem stejná troska jak Tafrob v tomhle songu!


Únik z reality.

26. února 2013 v 0:44 | †SuicidePsychoMonstrum† |  Životní.


STORIES

26. února 2013 v 0:43 | †SuicidePsychoMonstrum† |  STORIES

Ikdyž vím, že existuje mnoho jiných blogerek a blogerů, kteří dokážou sepsat kvalitnější povídky, příběhy apod než já, tak ale i přesto si troufám mít tu též svůj koutek kde se můžu s Vámi podělit o své díla.

Není to nic světovýho. Ani vlastně nevím jestli se ve psaní zlepšuji nebo spíš zhoršuji. Důležité ale je, že mě to baví a píšu ráda. Spisovatelka ze mě sice asi nikdy nebude, ale to mi nezabrání v tom, abych se nevěnovala své oblíbené činnosti. Miluji ten pocit, když si dám sluchátka do uší, zapnu si nějakou inspirační písničku a buď se nechám unést fantazii a nebo píší věci, které jsem prožila a které ve mně zanechaly nějakou stopu. Většinou ve psaní utíkám od reality a přes své povídky si plním své sny, tajná přání. Všechno píší v ich formě (Příběh vypravován v první osobě jednotného čísla, což znamená že příbeh vidíme z pohledu jedné postavy. Tento způsob vypravování vyvolává pocit reality a osobní zkušenosti autora.) a zaměřuji se hlavně na dialogy a vnitřní pocity.

Své příběhy mám rozdělené na životní ( Povídka nebo příběh je inspirován mým skutečným životním zážitkem, který ve mně nechal takové stopy, že jsem je musela sepsat do wordu ) a na znásilněná múzou (Výplody mé fantazie). Takže se vždycky dívejte v jaké rubrice je článek zařazen, aby jste věděli zda jde o pouhou fikci a nebo o skutečnost.

Snad v mém psaní najdete něco co Vás zaujme, okouzlí a budete si s radostí číst mé povídky. Těším se na Vaše komentáře, ať jsou pozitivní nebo negativní!


Poslední dobou se setkávám s tím že lidé po mně chtějí povídky na přání. Proto Vám zde dávám možnost aby jsme mi do komentářů napsali své přání a já se Vám ho pokusím nějak ztvárnit. Byla bych ráda abyste mi do komentáře napsali žánr povídky (erotický, romantický, dramatický apod), potom aby jste napsali jména postav a byla bych vděčná i za věk. Potom třeba místo kde se má děj odehrávat (Váš pokoj, nějaký klub, les, apod.) Stručně a jasně: Čím víc mi toho napíšete, tím víc se do toho psaní dostanu a snad pro Vás stvořím něco co ode mně očekávate.

Anděl strážný.

25. února 2013 v 14:34 | †SuicidePsychoMonstrum† |  Znásilněná múzou.



Loučení, neurologie a tunel.

24. února 2013 v 11:00 | †SuicidePsychoMonstrum† |  TAGEBUCH
Minulý týden jsem Vám psala, že mě čekají docela dost velké změny a fakt že ano! Spíše ty změny byly více bolestivé, ale ta poslední změna..Ta včerejší a dnešní, stojí opravdu za to!

Loučení

Musím dát sbohem svým kočkám. No, jedné jsem už bohužel dala a to svojí krásce Belle. Mamka s bráchou mají alergií. Už jím na to ani prášky nezabírají. Do toho má moje mamka astma, takže ta už je díky naším chlupatým mazlům fakt KO. V Pátek si přijeli pro Bellu dva mladí poláci, kteří mi naprosto zvýšily adrenalin. Do telefonu mamce řekli, že si jedou pro kocoura. Hodinu než přijeli jsem ho drtila v náručí a nechala jsem své nejbližší aby se s ním rozloučili přes webku na skypu. Hodinu jsem o něho brečela. Hodinu jsem se s ním fotila abych měla na něho ještě nějaké vzpomínky a ti mladí pitomci se potom naserou k nám do kuchyně a nakonec mamce oznámí, že si vezmou Bellu. Psychicky jsem to nezvládla. Bellu jsem rychle ťapla do náruče a šla se s ní aspoň na těch pár posledních minut pomazlit do pokoje. Když odjela, sesunula jsem se v kuchyni na podlahu jakoby mi někdo vzal moje dítě a má máma mě potom nasledovala. Celou rodinu to bolí, ale zdraví je zdraví a nedá se s tím hold nic dělat. Nejvíc mě na tom děsí ta představa, že to co jsem zažila s Bellou, budu muset ještě zažít s Toníkem. Nesnáším loučení!

Neurologie

Ve středu jsem se konečně dostavila na neurologické vyšetření díky te své spankové paralýze. Šla jsem tam s dobrou náladou, s mamkou jsme v čekárně ztvrdly snad dvě hodiny, ale celou dobu jsme se tam smály jak nějaké puberťačky a bavily všechny lidi co tam seděly s námi. Bohužel moje nálada se ocitla na bodě mrazu, když jsem o půl druhé z neurologie vyšla. To, že mám náběh na epilepsií nějak moc neřeším. V dnešní době jsou na to prášky a hold prostě nebudu moc pít ani hulit. To mi zas prostě žíly netrhá. Ale po větě, že je u mě velké riziko, že se mi při spaní zastaví srdce, se mi od středy opravdu úžasně usíná! Musím na pár dnů do nemocnice na pozorování, musím jít ještě na vyšetření ohledně rakoviny, musím jít ke svému lékaří aby mi vzal krev a udělal další vyšetření. Příští týden budu mít prostě samé doktory a mamka už zítra bude volat do porubské nemocnice a bude mě tam objednávat. Nechci! Nesnáším nemocnice, mám strach z doktorů a už vůbec tam nechci být přes noc! Život je fakt kurevský těžký. Ještě před týdnem jsem si myslela jak nejsem zdravá ženská, která má jen trochu nahnutou psychiku, jinak zcela zdravá a najednou je předemnou tolik vyšetření, tolik nemocnic a bůhví jakých výsledku se nakonec dočkám.

Tunel

Tak jsem se víc jak po roce konečně rozhodla, že si dám do ucha tunel. Nechci nic extra velkého, právě naopak. Chci ten nejmenší tunel co může existovat. Zatím jsem našla tunel o průměru 2,5 mm. Teď jsem ve fázi roztahování ouška. Nechci si kupovat žádné roztahováky, když si ucho můžu roztáhnout tolika věcmi, které mám v domácnosti. Moje známá si třeba roztáhla ucho špilkou do ucha. S obou konců odsřihla vatičky a prostě si do toho ucha narvala. Pak to vždycky, když už to chtěla roztáhnout víc, olepila lepicí páskou a pak už si ucho roztahovala tím způsobem, že si vždycky koupila větší tunel, než měla mít. Já si to budu roztahovat podobným způsobem až na to, že teď jsem si do ucha narvala pierc do pupku, protože ta tyčinka je hrubší než od naušnice. Trochu mě sice to ucho bolí, hlavně když si s tím otáčím, ale já to říkám furt, že pro krásu se musí trpět!


Ten obrázek!
Včerejší noc!
Dnešní ráno!
Božeeee.........!!
Že by opravdu existovali šťastné konce??