Anděl strážný.

25. února 2013 v 14:34 | †SuicidePsychoMonstrum† |  Znásilněná múzou.



Připadala jsem si jako dezorientovaná, když jsem otevřela své oči a nechala jsem je pomalu těkat po nemocniční posteli. Ležela jsem na boku a někdo mě ze zadu objímal a své prsty měl propletené v těch mých. Myslela jsem si, že to je moje máma, ale podle vůně jsem poznala, že vedle mě leží kluk. Hrklo ve mně. Poslední dobou jsem se vyhýbala všem mým blízkým a jediný člověk s kterým jsem byla v kontaktu byl ON. Ten který je ode mě daleko přes dvěstě kilometrů, ten, jehož jsem viděla jenom na fotkách a jeho hlas slyšela jenom ve svém fialovém samsungu, když mi každý večer volal aby věděl jak se mám a co jsem dělala celý den. Byl ode mě mladší, ale já se nedokázala ovládnout a ikdyž to byl můj nevinný flirt přes sociální síť, tak jsem se do něho zamilovala. Trpěl semnou, když věděl, že jsem nemocná. Je z bohaté rodiny a slíbil mi, že jakmile se objevím v nemocnici tak zamnou přijede. Nikdy jsem nevěřila chlapským slibům, ale kdo jiný by to sakra vedle mě ležel. Odkašlala jsem si a jemně jsem mu stiskla ruku abych mu naznačila, že jsem vzhůru. Osoba zamnou se pohnula.
,,Nechci tě vyděsit, ale musel jsem zatebou přijed až sem a ujistit se na vlastní oči, že si ještě mezi živými," zašeptal a já po hlase poznala, že to opravdu ON je. Tiše jsem se pro sebe usmála.
,,Jak dlouho tu jsi?" zašeptala jsem a snažila jsem se v sobě potlačit slzy. Byla jsem dojatá. Měla jsem chuť otočit se k němu, podívat se do jeho očí a pevně ho stisknout k sobě.
,,Jsem tu už tak hodinu, ale vedle tebe ležím sotva deset minut," řekl a pustil mojí ruku a pohladil mě po tváří.
,,Jak se cítíš?" jeho tón hlasu byl plný bolesti. Povzdechla jsem si.
,,Teď se cítím už dobře," v polovině věty se mi zlomil hlas. Byla jsem strachy vyděšená. Věděla jsem, že je konec, že mi už nikdo nepomůže, ale s ním jsem se cítila fakt dobře. Jakobych neumírala. Jakobych byla zdravá holka plná elánu a chutí do života. Jeho ruka sjela na mé dlouhé, černé vlasy.
,,Zavři oči a otoč se na mě!" zašeptal a já z jeho hlasu cítila nervozitu. Na sucho jsem polkla. Pomalu jsem své oči zavřela a otočila jsem se na něho. Byl to zvláštní pocit vědět, že jakmile je zpátky otevřu tak budu hledět do jeho očí. Žádný facebook, žádný mobil. Konečně ho uvidím. Až když jsem ležela na zádech, tak jsem si uvědomila, že mám rozpuštěné vlasy. Musela jsem se nadtím pousmát.
,,Ty jsi mi rozpustil vlasy?" zeptala jsem se ho a měla jsem šílené nutkání své oči otevřit a konečně se na něho podívat. Čekala jsem ale co bude dál.
,,Ne že by ti vlasy v culíku neslušely, ale než ses probudila tak jsem si s ními trochu hral," Olízla jsem si rty.
,,Můžu už otevřít oči?" zeptala jsem se a nervozně jsem si okusovala svůj dolní ret.
,,Nech je na chvílí ještě zavřené. Je na tebe krásnej pohled. A nekousej se do toho rtu!" Začal se smát a já s ním.
,,Proč ne?" zeptala jsem se provokativně a znovu se kousla.
,,Protože jsem z toho nervozní," řekl tiše. Nervozní nebo vzrušený? Pomyslela jsem si v duchu a znovu se pousmála.
,,Co mám říkat já, když mám zavřené oči a vím, že se na mě díváš!" začala jsem se smát a on semnou. Jeho prsty se jemně dotkly moje tváře a sklouzly k mému krku.
,,Můžu tu vůbec vedle tebe takhle ležet?" řekl po chvílí, když jsme za dveřmi slyšely, jak kolem mého pokoje prošly dvě zdravotní sestry, které se bavily o svých soukromých věcí.
,,Mě to nevadí a myslím si, že mému zdravotnímu stavu to neuškodí," usmála jsem se a začínala jsem být čím dál víc nervozní. Jeho ruka sklouzla na moje břicho.
,,Tu máš někde ten surface, že?" zeptal se mě a rukou se přes mojí nemocniční košili snažil napátrat dvě kuličky. Chytla jsem ho za ruku a nasměrovala jsem ho na to místo, kde se nachází můj piercing.
,,Tak moc chci ten druhej surface, ale asi si ho moc neužiju," řekla jsem potichu a cítila jsem jak se mi do čí tlačí slzy.
,,Takhle nemluv!" odpověděl mi tvrdě až mě to vyděsilo.
,,Ty zažiješ ještě spoustu krásných okamžiků a.." odmlčel se.
,,S tebou?" zeptala jsem se ho opatrně.
,,Ano i semnou," pohladil mě po tváří.
,,Chci tě obejmout," oznámila jsem mu prosebně.
,,Dobře, ale měj ještě zavřené oči," cítila jsem jeho pravou ruku jak mě podepírá za krkem. Jeho leva ruka se ocitla na mých zadech a on mě opatrně posadil. Pak si mě přitiskl k sobě a já své ruce omotola kolem jeho krku. Býl to nádherný pocit být v jeho náručí. Pevně jsem ho stiskla a přála si ať ta chvílé trvá co nejdýl. Svojí tvář zabořil do mých vlasů a jeho pravá ruka sjela na můj krk. Jeho dlaň mě příjemně hřála a já cítila, že se mu zadrhává dech.
,,Neopustím tě," zašeptal a opatrně položil své ruce na mojí tvář a přitáhl si mě k sobě aby se naše rty spojily. Poté jsem konečně mohla otevřít své oči..

Nechala jsem se unést tím, jak při mě stojí a
jak mě podporuje. Děkují za to, že
JSI ღ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tessule Tessule | 25. února 2013 v 14:40 | Reagovat

ach to je tak krásné:') ale o tomhle klukovi si nám sem nepsala myslím:)

2 †SuicidePsychoMonstrum† †SuicidePsychoMonstrum† | Web | 25. února 2013 v 15:00 | Reagovat

[1]: O něm se zatím budu zmíňovat jenom v příbězích :)

3 *Ejdrien* *Ejdrien* | Web | 25. února 2013 v 15:13 | Reagovat

Jééé to je krásnéé :) Těším se až se dovím víc o tom klukovi drahá :* Takový flirt s mladším není vůbec k zahození,protože když se zamiluješ neuděláš nic..:P

4 H. H. | Web | 25. února 2013 v 18:54 | Reagovat

Z tebe bude fakt jednou spisovatelka! :) Tvoje slovní zásoba je užasná! :) Já miluju tvoje příběhy! :)

5 cincina cincina | Web | 25. února 2013 v 19:00 | Reagovat

Moment:O To je jako opravdový příběh?:O Čumím:O... Ten kluk musí být úžasný...kde si ho našla?:D :O :)

6 †SuicidePsychoMonstrum† †SuicidePsychoMonstrum† | Web | 25. února 2013 v 19:03 | Reagovat

[5]: Zlato není to opravdový příběh, kdyby jo tak bych napsala že to podle skutečné události :) jenom kdyby nebylo JEHO, tak by mě takový příběh nenapadl :) jinak já ho nenašla, to on si našel mě na facebooku :D

7 Meme Meme | Web | 25. února 2013 v 19:27 | Reagovat

Páni! Neumíš si představit, jak moc jsi mě svým komentářem dostala ty!!*
Jsem za něj opravdu vděčná. Přesně takovéhle chvíle na blogování zbožňuju. Ty, kdy nalezneš někoho, kdo je vám podobný, kdo to cítí stejně, někoho s kým můžeš držet krok a vzájemně se podporovat a rozvíjet. Jsem vždy strašlivě ráda, když někoho takového naleznu, protože mnoho takových, takových, kteří by se chytli na mé bezpointové, bezvýrazné články úplně o ničem, kdy si jenom stěžuju, není.
****:33

8 Lee Lee | Web | 28. února 2013 v 10:00 | Reagovat

No, je to bombastické když si přestavím ten příběh tak mmm... On je užasný je to skvělý kluk a tohle mě dostalo.... :*  Vím jak ti na něm záleží !!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama