Hlas srdce.

28. února 2013 v 19:33 | †SuicidePsychoMonstrum† |  Znásilněná múzou.


Teprve až jsem nemohla popadnout dech a neviděla přes slzy, jsem se zastavila a sedla jsem si na obrovský kámen abych se mohla vydýchat a znovu pořádně nadechnout.. Ani nevím jak jsem se sem dostala. Jela jsem stopem, utíkala jsem, ale potřebovala jsem se dostat na tohle místo. Splav. Tak jedinečné místo ale daleko ode mě. Ukázal mi ho můj nevlastní bratr, kluk mých snů, má tajná láska. Když jsem mohla z volna dýchat, mé nohy se daly zase do pohybu. Sešla jsem dolů a posadila jsem se. Dívala jsem se do vody. Pomalu mi po tváří zase začali stékat slzy. Dívala jsem se pořád skrz vodu a snažila jsem se přijít na jiné myšlenky. Ale byla jsem tak blízko něho, tak moc blízko ale přitom jsem nemohla za ním přijít. Byl s jinou, užíval si, byl šťastný a já tu sedím na pokrají zhroucení. Kdybych neměla strach a nechyběla mi odvaha , řekla bych mu pravdu. Řekla bych mu všechno, ale já se bala že o něho příjdu. Jak o kluka mých snů, tak o skvělého bráchu a nejlepšího přítele a on se za tu dobu co jsem si dávala odvahu a někdy i falešné naděje našel jinou. Vzala jsem malý kamínek a mrskla ho do vody. Chtělo se mi tak strašně moc brečet...
Když mi začalo být chladno, pochopila jsem že tu sedím už dlouho a že bych se měla vrátit zpátky domů. Mamce jsem sice řekla, že budu spát u kamarádky ale nocovat venku se mi nechce. Postavila jsem se a naposledy jsem se podívala do té vody. Úplně živě jsem v odrazu hladiny viděla tu scénu jak jsem tu s ním byla poprvé.
Měla jsem strach že upadnu, ale on mě držel za ruku a pomalými krůčky šel semnou ke splavu.
Pak jsme seděli vedle sebe, popíjeli jsme energy drink a smáli se a užívali si prvního jarního sluníčka. V mých očích se zaleskly slzy.
Otočila jsem se zpátky s pocitem že nikdy už nebude nic stejné jako dřív a ta představa mě srážela na kolena. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a s odhodláním navždy opustit místo které jsem tak milovala a otočila jsem se zpátky.
,,Jsi to ty," řekl jakmile jsem se otočila a naše oči se střetly. Trhla jsem sebou, protože stál zamnou jak přízrak.
,,Co tady děláš?" zašeptala jsem. Bála jsem se že v mém hlase pozná tu nesnesitelnou bolest a beznadějnost kterou v sobě ukrývám.
,,Potřeboval jsem někam odejít, někam kde je klid," jeho pohled klesl k vodě.
,,Proč tu jsi?" podíval se na mě a v jeho očích se objevily malé jiskřičky.
,,Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky, rozloučit se, zapomenout, jít dál," z oči mi začaly téct slzy a kdyby mě neobjal asi bych tam stále pořád stála a jen tak hleděla do vody a mluvila.
,,Nejsem šťastný," zašeptal mi když mě objímal. Odtrhla jsem se od něho.
,,Nechápu. Myslela jsem že se miluje te," když jsem vyslovila slovo miluju te, zvláštně mě píchlo od srdce.
,,Je tu jiná dívka, kterou miluju," zase sklopil zrak k vodě. Jakoby jí prosil o pomoc. Mé srdce posmutnělo ještě víc. Podívala jsem se dolů a kousala jsem se do rtů abych se nerozbrečela.
,,Proč to říkáš mi?" zeptala jsem se nejistě.
,,Vždycky jsi mi byla ze všech nejblíž," řekl a snažil se o úsměv.
,,Už ale nejsem," řekla jsem a v polovině věty se mi zlomil hlas.
,,Proč tohle říkáš?" zeptal se a s bolestí v očích se vpíjel do mých hnědých oči.
,,Protože celou tu dobu co si myslíš jak máš úžasnou kamarádku a nejlepší nevlastní sestru tak já tě miluji," řekla jsem mu narovinu. Ani jsem nebyla vyděšená, ani jsem nebyla v šoku kde se najednou ve mě vzala ta odvaha a vše mu to říct. Vypadlo to ze mě jakoby se jednalo o obyčejnou věc, jakobych mu říkala co jsem dneska měla na snídaní, nebo kolik rohlíků jsem včera koupila.
,,Proč mi to říkáš až teď?" Nechápavě se mě zeptal.
,,Protože jsem neměla odvahu? Protože jsem měla strach že zkazím všechno? Protože jsem nechtěla o tebe přijít?" Byla bych tu až do aleluja, protože těch důvodů byla fakt moc, ale on mě umlčel. Svými polibky.
Když se naše rty od sebe odpojily, s otázníky v očích jsem se na něho dívala.
,,Nejsem šťastný, protože šťastný můžu být jen s tebou," řekl a chytl mě za ruku.
,,Ale, co ona?" nebyla jsem schopná ani vyslovit její jméno.
,,Nemohl jsem se přetvařovat. Řekl jsem jí celou pravdu a ona sama mě poslala za tebou," pohladil mě po tváří.
,,A jaktože jsi věděl že jsem tady?"
,,Protože poprvé jsem poslechl hlas svého srdce!"

Pro mého Radimka za to co pro mě dělá a za to,
jaký je. Vždycky to bude on...ten jediný ღ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 28. února 2013 v 19:41 | Reagovat

Jedním slovem : Nádhera ! .. jestli vydáš knížku okamžitě mě budeš o tom informovat jasne ?! :P

Jinak te chci poprosit o hlásek pro kámošku Alex » http://moongraphic.blog.cz/1302/sonb-3-kolo

Snad se nebudes zlobit za reklamu a das ji hlasek :)

2 ♥Kittys♥ ♥Kittys♥ | Web | 28. února 2013 v 19:56 | Reagovat

prostě tě žeru holka..:D:)...Miluju tvoje příběhy.:)..A přesně jak psala Darkness..až bude knížka ne  že mi nedáš vědět..:D;)

3 Adeℓe ▲ Adeℓe ▲ | Web | 28. února 2013 v 19:58 | Reagovat

taky bych tak chtěla umět psát :/ :D:)

4 anyny anyny | Web | 28. února 2013 v 19:59 | Reagovat

tývole, to je jako vždycky nádherný. to je fakt bomba o.o ! fakt talent. jako tohle zažít:) tak jsem v sedmém neby'
fakt bomba!

5 *Ejdrien* *Ejdrien* | Web | 28. února 2013 v 20:21 | Reagovat

Umřu s těch příběhů <3 boží fakt že jo! :) taky jsem koukala do kalendáře a říkám co jak může být zítra 1.3 když je 28.2? :D a pak mi to došlo..:D Jo tak to musíš přijít na nějakou taktiku aby si toho mamka nevšimla..:D Já zrovna dneska říkám mamce že chci tunel a ona začne pyskovat jak vyšinutá do toho se přidá taťka prej co si to zas vymýšlím a co to chci do ucha :D Teď mi mamka barvila vlasy viděla roztahovák a málem ji kleplo :D Prej ať se vzpamatuju a blá blá blá..jojo jasně je to moje věc takže čáágo :D všichno rodiče stejní! :D

6 geek--brush geek--brush | E-mail | Web | 28. února 2013 v 21:04 | Reagovat

Fuuu mám to za sebou....krása je to úžasné napisane

7 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 1. března 2013 v 5:19 | Reagovat

ma paranoia je o panu X nyni na mem blogu ... :)

8 isakovo isakovo | E-mail | Web | 1. března 2013 v 10:56 | Reagovat

moc pěknej blog a skvělý články :)

9 Marti Marti | Web | 1. března 2013 v 10:59 | Reagovat

Co ti mám k tomu psát? Prostě máš talent a já jen čumím s otevřenou hubou :O

Btw: Moc děkuju, ani nevíš jak takové tvé komentáře potěší :3 a až budu na ntb tak si tě zapíšu :)

10 mouli-e mouli-e | E-mail | Web | 1. března 2013 v 13:53 | Reagovat

Řekni mi jednu věc.Co ti na tohle mám prostě říct?! Posadit se v křesle,přikrýt se dekou .. udělat si teplý čaj,pojídat tousty a číst tvoje články!Takhle vypadá můj dokonalý den dneska..Ty jsi prostě poklad!To nejde jinak říct.Strašně krásně jsi to napsala.Hned co jsem se tu zachumlala a začala číst zarazila jsem se... Nevěra?! Wow,tohle bude drsný příběh,ale hned co se ona otočila..  tak mi začalo bít srdce a prosila jsem.. ,abych v tom okamžiku byla já!Aby se tohle stalo mě :) Prostě já se do tvých příběhů umím strašně moc krásně vžít!Piš,piš,piš,piš ...nepřestávej! :)  A udělej mi laskavost.. nebuď tak dokonalá .. to už není ani víc možný :)

11 Lee Lee | Web | 1. března 2013 v 19:43 | Reagovat

ty píšeš ze srdce a  měla by jsi napsat knížku ty dokážeš to co jiní nedokážou. Dokonalost je pro tebe slabé slovo Lásko moje :*

12 Tessule Tessule | Web | 2. března 2013 v 11:19 | Reagovat

ta první půlka je jako z nějakého filmu:') a ta poslední věta, krása! ty tu knížku musíš napsat a né že né! my tě donutíme!
LUXUS!♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama