Duben 2013

Už nikdy. nikdy, nikdy!

22. dubna 2013 v 20:34 | †SuicidePsychoMonstrum† |  TAGEBUCH
Nechápu co jsem si myslela! Jak jsem mohla vůbec někdy ze své pusy vypustit frázi "těším se na to vyšetření, jsem zvědavá jaké to je v tom tunelu!" Ty pičo!! Já musela být v té chvílí asi totálně vypatlaná a zas tak zkurveně naivní. Proč si vždycky musím představovat vše růžově?!
Dneska jsem byla na magnetické rezonanci, což je tunel. Už několikrát jsem to viděla v televizi a vždycky jsem si říkala, že to vypadá zajímavě. Četla jsem si o tom i na internetu a opravdu jsem se na to vyšetření těšila. Jedině co mě trápilo byla moje klaustrofobie. Nakonec jsem klaustrofobii jakžtakž uklidnila, ale bojovala jsem naprosto s jinými věcmi ..
Proč mě proboha nikdo neupozornil na to, že mi tam budou dělat různé zvuky? Byla jsem tak vystrašená, když jsem ležela už v tom tunelu a teď se ozval zvuk jakoby motorové pily. Celé moje tělo se zachvělo a já citila jak do mě vjela panika. V duchu jsem si říkala, že to bude dobrý a snažila jsem se myslet na hezké věci, jenže oni ty zvuky furt měnily a ve chvíli kdy se ozvalo kladivo a poněm hned sirény, se mé tělo dalo zase pohybu jak jsem se zlekla a z očí už mi vylétly slzy. V životě jsem neměla takový pocit bezmoci, strachu, paniky jak v tom tunelu. Vyšetření trvalo pouhých 20 minut, ale mě to připadalo jak celá věčnost. V ruce jsem držela pumpičku, kterou jsem měla stisknout, kdyby toho na mě bylo moc, jenže já chtěla všem ukázat že jsem silná a že mě jen tak něco nezlomí! Udělala jsem chybu! Posledních deset minut v tunelu jsem začala být velmi paranoidní a už jsem nedokazala udržet na úzdě ani svojí klaustrofobii, takže do toho všeho se mi začala motat hlava a já měla pocit, že na mě jdou ty mé záchvaty. Bylo to pro mě prostě strašný!
Když jsem to měla konečně zasebou, nebyla jsem schopná se v kabince ani oblíct. Úplně se mi klepaly ruce, vlastně celé moje tělo se třáslo. Vyběhla jsem před nemocnici kde mě čekala mamka a tam jsem se doslova psychicky složila. Sedla jsem si tam na nějaký patník a rozbrečela jsem se, jak by mi někdo umřel. Mamka se ze začátku úplně vylekala, protože si myslela, že mám nějaké špatné výsledky, tak jsem jí to všechno začala vysvětlovat a jak jsem se dostala k části ohledně sirén tak se mamka už ttřepala semnou, protože ona zvuk siren nesnáší a sama má klaustrofobií, takže mi říkala, že věří, že to muselo být pro mě hrozný!
Ještě furt jsem z toho nesvá a stále se mi chce úplně brečet. Dneska díky toho jen tak neusnu. Jestli mě ještě někdy nějaký doktor pošle na tu rezonanci, tak ho pěkně pošlu směr MADAFAKA!



Dir En Grey - Kodou

21. dubna 2013 v 19:08 | †SuicidePsychoMonstrum† |  MUSIK

Don't kid yourself and don't wond yourself



Jestli je tu někdo, kdo má něco proti téhle skupině, proti tomu úžasnému bubeníkovy a tomuhle songu, tak ani nemá cenu aby se o mě už zajímal. Oni mě drží při životě, při smyslech. Bez nich bych byla ještě více ztracená než jsem.


Pain.

19. dubna 2013 v 15:55 | †SuicidePsychoMonstrum† |  TAGEBUCH
Připadám si uvězněná ve svém vlastním teritoriu. Jsem ve svém pokoji a přitom se vůbec necítím jako doma. Dala bych vše za to kdyby jsme se přestěhovali zpátky do Ostravy a já bych byla zase ta dívka z paneláku. Chybí mi moje betonová džungle. Jsem stále sama, ale přitom mi chybí svoboda. Potřebují se nadechnout, ale nevím kde a vlastně ani nevím jak začít. Vím jen to, že život s alkoholikem je těžký a také vím to, že mu včerejšek nikdy neodpustím. Mám strach co bude jak se vrátí domů. Mám strach podívat se mu do očí. Neudržím se. Musela bych ho zabít abych konečně měla klid. Aby moje máma měla klid! Je to tak těžký, tak kurevsky těžký. Ztrácím náděj, že budu schopná se znovu někdy zamilovat. Potom všem co jsem si zažila opravdu nemám na muže náladu. Hnusí se mi! Mám tu sice tři vyjímky, ale je to jen otázka času kdy se nakonec posere i tohle.
Závidím všem co mají plnou a šťastnou rodinu. Já tohle totíž nikdy nezažiju.



Terachi Shinya.

15. dubna 2013 v 17:43 | †SuicidePsychoMonstrum† |  Prominente.

Bubeník japonské rockové skupiny Dir En Grey a moje velká platonická láska.

Vždycky jsem spíš ujížděla po zpěvacích ale jak jsem tohodle japonského boha zahlídla ve videoklipu Obscure bylo mi hned jasné že z DEG budu milovat právě jeho a je to tak už pět let.

Miluji na něm tu nesmělost. Je to takový ticháček a benjaminek skupiny. 35 let a taky stydlík, je prostě k sežrání! Když se ale ocitne za svejma bubnama veškerá jeho stydlivost jde stranou a on se změní na sebevědomého muže a svým hráním mě uvádí do naprostého tranzu a dodává mi šílenou energií. Milovat ho je prostě málo!


Gabriela Gunčíková- Černý anděl

9. dubna 2013 v 20:33 | †SuicidePsychoMonstrum† |  MUSIK

Lék na mojí zjizvenou duši.



Tohle je přímo styl hudby, který miluju a sama bych něco takového chtěla tvořit. Gabi jsem fandila v Superstar už od začátku a do dnešní doby jsem její velká fanynka. Touhle písničkou a hlavně jejím andělským hlasem si zaslouží aby se o ní mluvilo jako o nejlepší české zpěvačce. Bílá, Langerová a Farná mají velkou konkurenci.

A jaký Váš názor je na Gunčíkovou?

The Pretty Reckless - Far From Never

8. dubna 2013 v 19:39 | †SuicidePsychoMonstrum† |  MUSIK
V předchozím článku jsem Vám psala, že od téhle skupiny poslouchám dokola jednu a tu samou písničku. Tu jí máte. Je boží stejně jako zpěvačka. A narazila jsem na ní díky své milované Misao ♥


Miluji ten refrén!


SweetHome#

5. dubna 2013 v 17:08 | †SuicidePsychoMonstrum† |  TAGEBUCH
V životě by mě nenapadlo, že si někdy budu užívat ten pocit, jak sedím doma ve svém pokoji, zamuchlaná v peříně a bavím všechny lidi okolo mě mojí muzikou. Včera mě z nemocnice pustili domů okolo osmé hodiny, ale hned jsem jela za babičkou a za dědou údajně na návštěvu a nakonec jsem tam zůstala i přes noc. Domů jsem se vrátila cca před hodinou. Cpu tu do sebe jahody, dokola poslouchám jednu písničku od The Pretty Reckless a užívám si svobody.

V nemocnici mi bylo fajn. To jídlo bylo sice strašný, ale tak já s tím i počítala, že tam nebudou vyvařovat jak v nějaké luxusní restauraci a vždycky jsem snědla to co mi dali. Teda kromě rajské polévky, protože nesnáším vše co se týká rajčat a kromě tlačenky co mi dali na večeři. Jídlo jsem dostávala třikrát denně. Vzhledem k tomu, že jsem šílený žrout to bylo pro mě peklo, tak jsem v útery večer jak mě na hodinu odpojili abych se mohla osprchovat, volala mamce ať mi donese nějaké jídla. Ve středu ráno mi donesla plnou tašku všelijakých sladkostí a normálního jídla a také minerálky. Byla jsem mile překvapená, když se objevila v mém pokoji, protože návštěvy jsem měla zakázané, takže jsem počítala s tím, že jídlo dá sestrám a ty mi ho potom donesou. Zrovna jsem si šla lehnout a už jsem byla v polospánku, když se najednou ozvalo radostné "ahoj zlato". Kdybych nebyla připojená k přístrojům tak bych jí radostně skočila kolem krku. Byla jsem šťastná, že tam je. Ikdyž tam byla asi jenom tři minuty, tak to pro mě i tak byla nejlepší chvíle z nemocnice. Dala mi jídlo, vyfotila si mě, dala pusu a šla domů. Já pak pokračovala ve spánku.

Ve středu k večeru mi píchli injekci, která mi napomohla k tomu abych v noci chytla záchvat a taky že se tak stalo. Chytla jsem ho nějak o půl čtvrté ráno, takže máme vyhráno. Mezitím co já trpěla, protože ty záchvaty opravdu nesnáším, se doktorka se sestrou na mě dívali jak u toho vlastně vypadám a pozorovali můj graf co se v mém těle vlastně děje. Takže teď budu čekat až mi pošlou dopis s výsledkami a snad konečně budu vědět co mi je. Jedno už vím ale na sto procent a to, že nemám epilepsií, takže jsem ráda.

Jdu obehnout Vaše blogy, udělat si nový design a pak budu zevlit u seriálu prolhané krásky, které jsem začala sledovat v nemocnici a dost mě to chytlo. Pod celým článkem vás čekají nějaké fotky, které jsem zachytila z pobytu nemocnice a otázky a odpovědi z asku ohledně toho proč jsem byla v nemocnici atd, takže se toho dozvíte ještě víc :)


Kleinová zdraví z fakultky.

2. dubna 2013 v 19:29 | †SuicidePsychoMonstrum† |  TAGEBUCH
Žiju, žiju, žiju .. nebojte se! Dlouho jsem se sice neozvala protože jsem měla docela dost akční život ale jakmile se ve čtvrtek dostanu domů z nemocnice tak Vám to hned vrátím pusinky moje a zase se mě nezbavíte!

Divím se že mi tu jde vůbec internet a že mi ve spankové laboratoři vůbec povolily notebook. Jsem tu sama! Nemůžou zamnou chodit návštěvy, protože jsem napojena na přístroje. Mám u sebe cigarety ale nemám si jak zapálit, protože musím neustále ležet. Mám hlad. Jediné jídlo byl oběd, který jsem dostala už o půl 12té a dva chleby s rybí pomazankou, které jsem dostala v pět hodin. Čeká mě sprcha a pak budu mít 40 minut pauzu než mi dají na hlavu zpátky čepici. Chci cigaretu! HNED -___-